di Prima, Diane
 6. 8. 1934, New York
25. 10. 2020, San Francisco


Básnířka, jedna z nejvýznamnějších představitelek kontrakultury v americké literatuře
.

Střípky písně - ukázka























































Jackson Pollock - She-Wolf













Jackson Pollock - Moon-Woman

Diane di Prima jako básnířka jako vlčice jako žena

(útržkovitý proslov ke čtenářům)

Ponořit se do poezie Diane di Prima znamená vydat se na nekonečnou cestu v kruhu, který se postupně proměňuje ve spirálu, u níž nezáleží, zda se po ní stoupáme či klesáme, neboť, jak brzy zjistíme – jsou oba její „konce“ vzájemně propojeny.

Na poezii Diany di Prima lze vztáhnout jeden ze základních postulátů hermetismu, zaznamenaný v Smaragdové desce:

„Jest pravdivé, jest jediné, jest skutečné, že to, co je dole, je jako to, co je nahoře, a to, co je nahoře, je jako to, co je dole, aby byly dokonány divy jediné věci… Oddělíš zemi od ohně, jemné od hrubého, opatrně a nanejvýš moudře. On vystupuje od země k nebi a zase sestupuje z nebe na zemi a přijímá sílu věcí hořeních i doleních. Takto budeš mít slávu celého vesmíru; veškerá temnota prchne před tebou. Tu sídlí síla, ze všech sil nejmocnější, která překoná každou jemnou věc a pronikne každou věc pevnou…“1

Básnířka Diane di Prima bývá řazena do souvislosti s autory beat generation, tedy po bok Jacka Kerouaka, Allena Ginsberga a Gregoryho Corsa. Jedná se přitom o pouhý zvyk, jehož počátek tví v roce 1957, kdy se s touto trojicí básníků v New Yorku seznámila a následně se po jejich boku účastnila mnoha básnických vystoupení. Zároveň se tím část literární kritiky donedávna vyrovnávala s častou otázkou, jak to, že bylo mezi beatniky tak málo ženských autorek. To se v roce 1994 pokusil na jednom sympoziu odpovědět Gregory Corso: 

„Byly tam. Takové ženy existovaly, znal jsem je, ale jejich rodiny je strčily do blázinců, kde jim dávali elektrické šoky. Pokud jste byl v padesátých letech chlap, mohl jste stát rebelem, ale když jste byli žena, strčili vás pod zámek. Takové případy jsem znal a jednou o nich někdo napíše.“2 A Diane di Prima k tomu v roce 1992 v rozhovoru s Josephem Mathenym na jeho repliku: „Když rebelovali muži, byli romantičtí, svobodní. Ale když rebelovaly ženy, byly označeny za cvoky,“ odpovídá: „Jo, za cvoky, za kurvy nebo tak. Jo.“ „A cítíte dnes nějaký rozdíl?“ „Nijak zvlášť…“

Pravdou je, že když di Prima vydala v roce 1958 svou první – a velice úspěšnou - sbírku Tento pták létá pozpátku (This Kind of Bird Flies Backward) v nakladatelství Totem Press LeRoie Jonese (2. vydání v r. 1963 již vyšlo s předmluvou Lawrence Ferlinghettiho), zaskočila i samotné beatniky, v té době na výsluní popularity. Rozdíl mezi jejich a její poezií byl obrovský – oproti ginsbergovským apokalyptickým litaniím, kerouakovskému proudu vědomí či corsovskému hledání nezvyklých, a ve svém důsledku groteskních spojitostí přišla s chladným, věcným, až strohým a ironickým obrazem reality.

Styčným bodem s beatniky bylo nakládání s jazykem, používání pouliční mluvy, slangu, jazzové hantýrky. Typickou ukázkou pro Dianin přístup k jazyku a poezii v té době nám může být báseň ,Malá poznámka o úspornosti jazyka‘, vykreslující na malé ploše celou historii jednoho vztahu za pomoci minima slov uvozených úslovím, které v sobě ukrývá nejrůznější nálady („ty jo“) – nadšený údiv, přijetí reality takové, jaká je, zklamání a konečně i povzdech nad minulostí, ke které se nemá smysl vracet. V podobném duchu je psána i sbírka básní v próze Večeře a noční můry (Dinners & Nightmares) z roku 1961.

Nebyla to však jediná poloha básnického sdělení Diany di Prima. Hned její druhá sbírka poezie Nová příručka o nebi (The New Handbook of Heaven, 1963) rezignuje na rytmus, jazykovou pružnost i jakékoliv snahy po nějakých formálních inovacích. Poezie je plně zaměřena na osobní výpověď, na zaznamenání autorčiných emočních stavů. Důvod je prostý – ve sbírce se odráží pracovní i osobní vztah autorky k básníku LeRoi Jonesovi, v té době ženatým s básnířkou Hettie Cohenovou-Jonesovou3, i období politických protestů v rámci kampaně Zakažte bombu (Ban-the Bomb) v roce 1961. Revoluční dopisy (The Revolutionary Letters) z roku 1968 jsou zase psány ve stylu ovlivněném anarchistickými letáky – vliv dědečka Domenica Mallozziho, anarchisty a přispěvatele do anarchistických novin v New Yorku, přítele Carla Trescy, zavražděného mafií, je nasnadě. A tak dál.

Podstatné je, že Diane di Prima hned na počátku své básnické dráhy projevila vůli a schopnost hledat a vydávat se do dosud neprobádaných oblastí (připomeňme, že chtěla původně studovat teoretickou fyziku) i ochotu obětovat pro to všechny své fyzické a duševní síly. Neboť

básník je tím posledním člověkem, který dál říká pravdu, ač se to už nikdo jiný neodváží…, básník je tím prvním člověkem, který by měl začít utvářet a předvídat nové formy a nové vědomí, když nikoho jiného ještě ani nenapadly. … tohle jsou dvě nejzákladnější lidské funkce.“

A tak v jejích básních můžeme najít odkazy na poezii Charlese Olsona a jeho projektivní verš

(„Báseň je energie přenesená z místa, kde jí básník nabyl [a bude mít pro to asi několik příčinných spojení], pomocí básně samé do čtenáře, celou tou dlouhou cestou…“4)

a svou hořkostí zároveň až na poezii Catullovu či Propertiovu. Ohlašuje se tu však i celoživotní Dianino téma přetváření mýtu, jež vykrystalizovalo v pozdějším cyklu Loba.

Přitom není pro Dianu di Prima prvotním být za každou cenu originální a nová, ale být pravdivá a uvěřitelná. Lze říci, že v tomto směru je mnohdy až bezohledná, bezohledná však především sama k sobě. Málokterý básník dokázal před obecenstvem obnažit své nitro, aniž by v něm byla skrytá snaha exhibovat. Nutno dodat, že stejným způsobem zřejmě jednala i v soukromém životě, ve vztahu k přátelům, svým životním partnerům i ve vztahu vůči státním institucím. Takový přístup, založený na předpokladu, že ostatní se budou chovat stejně, je jistě značně naivní (naivita je ostatně z dnešního pohledu průvodním znakem 60. let 20. století). Takovou naivitu si ovšem navzdory všem zklamáním a omylům může dovolit jen člověk vnitřně silný a přes své pochyby člověk vnitřně konzistentní, člověk přesvědčený o významu a smyslu slova řečeného tváří v tvář každému, kdo chce naslouchat.

Tedy - Diane di Prima je básníkem vskutku beatnickým, ochotným předčítat poezii a komunikovat s posluchači kdykoliv a kdekoliv. Pokud jde však o poezii samotnou - má-li nějaké škatulkování vůbec nějaký smysl -, pak má mnohem blíž než k beatnikům (s jejich whitmanovským „širokodechým veršem“) k poezii skupiny Black Mountain, jíž formoval právě již zmíněný Olson, dále pak Robert Creeley a Robert Duncan, či k poezii imagismu, u jehož zrodu stál Ezra Pound, pro jeho snahu zachytit prchavý, ale přesný a konkrétní obraz reality, v další rovině navíc prodchnutý „všepronikajícím mýtem, dávajícím celé básni onu symbolickou sílu“5.

I takové vymezení poezie Diany di Prima však pokulhává, neboť zní příliš vykalkulovaně. Absorbovat a rozvíjet nejrůznější vlivy – duchovní, filosofické, vědecké, kulturní, společenské – a následně je přetvářet ke svým potřebám je pro Dianinu poezii vrozenou vlastností. Průvodním znakem je její přirozená dvousměrnost: v podobě mísení a křížení dvou kulturně filosofických tradic - dálněvýchodní (Japonsko, Čína, Indie, z pohledu Američana však dálnězápadní) a západní (Evropa, tedy východní) – v 60. letech 20. století jako předzvěst současné kulturní globalizace - a zároveň cesta zpět k jejich kořenům. Tento přístup dokonale vystihuje název její první sbírky. 

Jak řekla v jednom rozhovoru v roce 1992:

„Západní myšlení se vždycky zastaví na hraně. Nikdy neudělá ten krok navíc. Ten by mohlo učinit, pokud by se opravdu nechalo prostoupit buddhistickou logikou.“

K dálněvýchodní tradici uvádí Dianu di Prima především haiku, jež má v americké poezii již pevné místo, jak o tom svědčí tvorba jejích generačních druhů, jako jsou Jack Kerouac, Lew Welch, Lawrence Ferlinghetti či ruth weiss, v návaznosti na tvorbu Ezry Pounda či Kennetha Rexrothe, s přihlédnutím k odezvám haiku v díle Williama Carlose Williamse, D. H. Lawrence či imagistů, a dále přes znalce čínské poezie Ernesta Fenolosu a Lafcadia Hearna až k japonským mistrům této formy, jako je Bašó nebo Issa.

S haiku pochopitelně souvisí myšlenky zenu a buddhismu, v USA úspěšně popularizované od 60. let 20. století Alanem Wattsem, Philipem
Whalenem či Garym Snyderem, s jejich návazností na významné osobnosti z řad japonských imigrantů z počátku 20. století Daisetze Teitara Suzukiho a Njógena Senzakiho.

S evropskou tradicí je svázána poezií již zmíněných imagistů (viz kritická studie o Hildě Doolitleové Mysteries of Vision), obrazností Percyho Bysshe Shelleyho (o něm píše kritickou studii One Too Like Thee) a romantickou citovostí Johna Keatse.

Klíčovou osobností pro její poezii však zůstává Ezra Pound – jako průvodce oběma tradicemi, i jako ikona všeobecné vzdělanosti a vysoce kultivovaného a energického rebelství.

Intuitivní cestu do evropské minulosti doprovází stále rostoucí zájem o středověkou magii, alchymii, hermetismus (John Dee, Paracelsus, ale s důkladným přihlédnutím k pracem C. G. Junga -

„…číst alchymické texty je pro mě jako číst jazyk v jazyku v jazyku), bylinkářství, lidové léčitelství a čarodějnictví."

Bylo jen otázkou času, kdy se obě tyto cesty ke kořenům lidské kultury setkají.

Oním průsečíkem a výchozím bodem pro návrat do budoucnosti je společensko-kulturní instituce šamana. Podle Mircey Eliadeho „šamanismus je přesně vzato jednou z archaických technik extáze, je současně mystikou, magií a „náboženstvím“ v širším slova smyslu,“6 a Gary Snyder navazuje:

„Ani filosof, ani básník-jógin nejsou příliš daleko od šamana (šamanky) s jeho (její) kožešinou a parohy či jinými maskami a jeho (jejími) písněmi odkazujícími k pleistocénu a dál do minulosti. Ústy šamana (šamanky) promlouvá divoká zvěř, duchové rostlin, hor a vodních předělů. On (ona) zpívá jim a oni zpívají skrze něho (ni). Této schopnosti šaman dosáhl citlivostí a cvičením.“7

Jednou z cest, jak dosáhnout extáze, je ta pomocí drog, jimž 60. léta 20. století byla velice příznivě nakloněna. Diane di Prima vyzkoušela mnohé, koneckonců v roce 1966 pobývala i v komunitě Timothyho Learyho v Millbrooku, která kvůli zkoumání extatických stavů vznikla. Jak ovšem ironizoval William S. Burroughs již ve své knize Nova Express (1964, č. 1994):

„Naslouchejte nám. Nabízíme Zahradu rozkoší. Vědomí kosmické nesmrtelnosti, zaručeně nejlepší ze všech drogových rozšupů. A lásku, lásku, lásku, přetékající kýble lásky.“ 

Diane di Prima tedy měla mnohem blíž ke Kenu Keseymu, neboť se stejně jako on pokoušela „postoupit za kyselinu“ a najít způsob, jak s nabytými zkušenostmi naložit v „reálném“ životě.

Tak, jako šamanka, která se vrací ze své poutě do jiných světů, aby hájila „život, zdraví, plodnost, svět ,světla‘ proti smrti, nemocem, neplodnosti, neštěstí a světu ,stínů‘.“6

To, co však dělá z její tvorby kompaktní celek, je aspekt ženství, bez něhož by všechny nastíněné polohy Dianiny tvorby byly pouhým součtem jednotlivostí. Vyvrcholením tohoto celoživotního tvůrčího směřování je cyklus Loba, jehož první části byly publikovány již v roce 1973, ale názvuky tématu jsou patrné již v básních dřívějších, ať již například v ironizující ,Praxi magické envokace‘, v ryze osobní básni ,Mám menses, září 1964‘, zaříkávací ,Modlitbě k matkám‘, nebo rebelujícím ,Zpěvu sv. Johanky‘.

Dobře vystihují důvody, proč píše tak, jak píše a proč vůbec píše, slova z její autobiografie Vzpomínky na můj život jako život ženy (Recollections of My Life as a Woman) z roku 2001:

„Píši tuto knihu, abych se pokusila pochopit, jaká sdělení jsem podala o tom, co to je být ženou. Co to znamená. Jak to vyjádřit. Nebo jak to přijmout. Nebo unést. Nebo dovolit zazářit jako led pod nohama.“

Cyklem Loba předkládá Diane di Prima účet své celoživotní snahy při odkrývání pokrytectví rodinných, národnostních či společenských tabu, i svého soukromého boje o místo uprostřed veskrze mužského společenství své básnické generace8 i v kontextu americké poezie vůbec. V jednotlivých rovinách tak zaznívá její hlas jako hlas ženy, vymaňující se z ,omerty‘ klanového společenství italské komunity v USA9, i jako hlas všech utlačovaných a přehlížených žen uprostřed muži ovládané společnosti napříč věky i místy.

Vlčice, Loba, není jednolitá postava, ale spíše konglomerát nejrůznějších inkarnací ženy (mladé, věčné, staré báby) na ose „od světice k prostitutce“: vidíme ji jako postavu z Vermeerových obrazů, ale i jako krvavou a krutou bohyni Kálí, jako ztělesnění mateřského principu, když zpívá svým dětem nebo vyrábí amulet pro svou dceru, i jako Lilith, temnou stránku ženské sexuality. Loba povstává z mytologie původních obyvatel Ameriky (jako „protiklad“  ke kojotovi, jenž bývá v indiánské tradici stvořitelem světa), ze světa středověkých příběhů (Tristan a Izolda, Abélard a Heloise), z biblických příběhů o Panně Marii, z řeckých bájí (Persefona, Ariadna, Helena), sumerské mytologie o bohyni lásky a války, „Paní bitev a bojů“ Inanny (Ištar, Astarté).

Loba je polemikou s veskrze negativním obrazem vlka (vlčice) v křesťanské mytologii jako divé, či ďábelské moci, kterou dokáží zkrotit jen „světci“ (např. František z Assisi), ačkoliv to vlčice kojila zakladatele Říma Romula a Rema, to vlčice je indickým symbolem mateřské péče, u turkotatarských národů zase pozitivním a totemickým symbolem, v Mexiku symbolem tanečníka, průvodcem do světa duchů zemřelých, a v řecké mytologii dokonce i symbolem ranního slunce, Apollónem Lykeiem (vlčím Apollónem).

Výsledkem zpochybnění, přetvoření zažitých, muži vytvořených mýtů jsou mýty nové, v nichž je žena nikoliv obětí, ale (morálním) vítězem, ženou nezávislou, čistou (očištěnou) a hrdou.

Loba, v níž se střídají básně milostné, filosofické, hermetické, popisní, humorné či lyrické, jež jsou v mnoha příkladech polemikou s mnoha jinými autory – např. Danteho Novým životem (báseň ,Apparuit‘), Poundovými Cantos (,Píseň o Heloise‘ vs. ,Canto XCI‘), Ginsbergovým ,Kvílením‘ (,Loba oživuje paměť klisny‘) či Bílou bohyní (The White Goddess, 1948) Roberta Gravese, je též výpravou ke kořenům básnické imaginace, léčebným procesem, alchymickým pokusem vytvořit nové vědomí („Ty posbíráš Mne / však sbíráním Mne / Ty sám Sebe posbíráš“).

Podle literárního kritika Jacka Foleyho jsou v Lobě ústřední tři pojmy – tělo, duše a duch, jež charakterizují princip trojnosti hermetické koncepce člověka1, stejně tak však v básních můžeme najít odkaz na tři mystéria mahájánového buddhismu – tělo, hlas a mysl10. Ještě jeden krok a splynou v jedno.

Je dobré při čtení Diany di Prima znát výše uvedené jednotlivosti, neboť se tak odkryjí skryté vrstvy její poezie, ale stejně tak je dobré nechat se unášet nějakou šťastnou vlnou jejího jazyka časem & prostorem & ke hvězdám… Jak Diane di Prima říká v narážce na Creeleyho slova v úvodu:

„To svět dává světu specifickou formu, která se mění každou minutu. A my si z toho vždycky vezmeme to, co chceme, to, co můžeme, muži i ženy bez rozdílu.“11

l.bosch, červen 2004 (doslov ke knize Střípky písně, Maťa, Praha 2004

1 Milan Nakonečný – Lexikon magie, nakladatelství Ivo Železný, Praha 1993
2 Stalo se například v podobě knihy Brendy Knightové Ženy beat generation (Women of the Beat Generation, 1996), v jejíž předmluvě k tomu podotýká básnířka Anne Waldmanová: „Znala jsem zajímavé tvůrčí ženy, které se kvůli svým milencům staly feťačkami, které kvůli nim kradly, skrývaly své básnické a umělecké aspirace, spaly s kdekým, aby se zalíbily, které měly trávicí potíže, které ukončily nechtěné těhotenství, přičemž náklady na potrat platily ze svého, nebo které daly takové dítě k adopci… Některé spáchaly sebevraždu. Takové případy byly i mezi muži, ale pokud vím, ne v takové míře.“
3 LeRoi Jones svůj vztah s Dianou di Prima popsal v příběhu ,Going Down Slow‘ a Hettie Jonesová později ve své knize Jak jsem se stala Hettie Jonesovou (How I Became Hettie Jones: a Memoir, 1990)
4 Charles Olson – Profese poezie, Československý spisovatel, Praha 1990
5 Josef Jařab – ,Imagisté – průkopníci moderní poezie‘ v antologii Imagisté, Fra, Praha 2002
6 Mircea Eliade – Šamanismus a nejstarší techniky extáze, Argo, Praha 1997
7 Gary Snyder – ,Jógin a filosof‘, Místo v prostoru, DharmaGaia & Maťa, Praha 2002
8 I v jejím nezařazení do tehdy prestižní antologie Donalda M. Allena Nová americká poezie (The New American Poetry: 1945 – 1960, 1961), která se stala odrazovým můstkem pro básnickou kariéru většiny do ní zařazených autorů (ze 44 básníků byly pouze čtyři ženy), hrála svou roli mužská nadřazenost. Stejný osud jako Diane di Prima má v tomto ohledu i básnířka ruth weiss.
9 I z takového hlediska lze pohlížet na pornograficky fabulovaný román Čas beatniků (Memoirs of Beatnik), psaný na objednávku Maurice Girodiase, majitele pařížského nakladatelství Olympia Press, kde vyšel jak kontroverzní Burroughsův Nahý oběh (Naked Lunch, 1959, č. 1964), tak Corsův American Express (1961, č. 1998), ale i kniha Sybah Darrichové Láska na trampolíně (Love on a Trampoline, 1968) či Roberta M. Duffyho O ovcích a holkách (Of Sheep and Girls, 1968), u nichž se di Prima podílela na psaní erotických pasáží. Tématem postavení italské komunity v Americe obecně se zabývá film Little Italy z roku 1996.
10 viz např. Garyho Snydera - ,Poezie a primitivní: Poznámky o poezii jako ekologické technice přežití‘, Zemědům, DharmaGaia & Maťa, Praha 2000

11 ,The movement of the mind‘, interview Tima Kindberga s Diane di Prima, cca 1998

DÍLO:

POEZIE:

This Kind of Bird Flies Backward, 1958, 1963
The New Handbook of Heaven
, 1963
Poets’ Vaudeville
, 1964
Combination Theatre Poem & Birthday Poem for Ten People
, 1965
Poems for Freddie
, 1966 (viz Freddie Poems)
Haiku
, 1966
Hymn
(leták), 1967
New Mexico Poem, June-July 1967
, 1968
Earthsong: Poems, 1957-1959
, 1968
Hotel Albert
, 1968
The Star, the Child, the Light
(leták), 1968
Revolutionary Letters
, 1968, 1969, 1971
L. A. Odyssey
, 1969
New as the Breath
(leták), 1969
The Book of Hours: Poems
, 1970
Kerhonkson Journal
, 1971
For Blake
(30 kopií), 1971
I Am No Good at Pleading
(leták), 1971
So Fine
, 1971
Prayer to the Mothers
(leták, soukromý tisk), 1971
XV Dedications
(leták), 1971
The Calculus of Variation
, 1972
After Completion
(leták), 1972
To Tara
(leták), 1972
Like Wind, Dispersing
(leták), cca 1972
Loba: Part 1
, 1973
Freddie Poems
, 1974
From Naropa
, 1974
Trajectory
(leták), 1974
Brass Furnace Going Out: Song, after an Abortion
, 1975
Selected Poems: 1956-1975
, 1975
Twelve Wishes for Any Season
, 1975
The Bell Tower
(leták), 1976
Loba: Part II
, 1976
Darkness Invocation
(leták), 1976
Last Travel Poem
(leták), 1976
The Loba As Eve
, 1977
Selected Poems: 1956-1976
, 1977
Loba: Parts 1-8 [Book I]
, 1978
How Shall I Win You to Me
(leták), 1980
Wyoming Series
, 1988
Pieces of a Song: Selected Poems
, 1990
Seminary Poems
, 1991
Rain Fur
, 1991
The Mask Is the Path of the Star
, 1993
Loba: Parts 1-16 [Books I & II
], 1998
Fun with Forms
, 2001
Towers Down: Two Poems
(s Clivem Matsonem), 2002
The Poetry Deal
, 2002
The Ones I Used To Laugh With: A Haibun Journal
, 2003
Revolutionary Letters Old And New
, 2003 
Alchemical Fragments

Death Poems for All Seasons
TimeBomb, 2006

PRÓZA, STUDIE, ESEJE:

Dinners and Nightmares, 1961, 1974 (rev, vyd.), 1998 (rozš. vyd., s ilustracemi Roberta Creeleyho)
Spring and Autumn Annals
, 1966 (deník psaný pro Freddieho Herkoa)
Memoirs of a Beatnik
, 1969, 1988 (rev. vyd.)
Notes on the Summer Solstice
, 1969 (soukr. tisk)
The Mysteries of Vision: Some Notes on H. D.
(studie o Hildě Doolittleové), 1988
Recollections of My Life as a Woman: The New York Years
, 2001
Not Quite Buffalo Stew
(surrealistický román o životě v Kalifornii)
One Too Like Thee
(kritická studie o Shelleym)
Opening to the Poem
, 2004 (eseje a cvičení pro začínající básníky)

PŘEKLADY:

Jean Genet – The Man Condemned to Death, 1963
Seven Love Poems from the Middle Latin
, 1965, 1967

DIVADELNÍ HRY:

Paideuma, 1991 (hráno: 1960 – Living Theatre, New York)
Like
, 1960, 1991 (hráno: 1964 – New York Poets Theatre 1999 – Exit Theatre, San Francisco)
Murder Cake
(hráno: 1960 – Living Theatre, New York, 1963 – Judson Poets Theatre, New York, 1964 – New York Poets Theatre, 1999 – Exit Theatre, San Francisco)
The Discontent of the Russian Prince
, 1991 (hráno: 1961 – New York Poets Theatre)
Poets Vaudeville
, 1964 (hráno: 1964 – Judson Poets Theatre, New York City 1964 – YMHA, New York)
Hanker
, Orange Ice, The Portuguese Albas of Meister Romeo, The Subwaytraneans, Griffo the Tall Queer (hráno: 60. léta 20. st. – St. Lawrence University, Canton, New York)
Monuments: 8 Monologues (hráno: 1968 – Caffe Cino, New York)

New As
, 1969 (soukromý tisk)
The Discovery of America
, 1991 (hráno: 1972 – Theatre for the New City, New York)
Whale Honey: A Ritual Poem Play
(hráno: 1975 – Intersection, San Francisco, 1976 – Theatre for the New City, New York; Point Reyes Dance Palace; La Mama Hollywood)
Lapis
, 1980
Zip Code
, 1992
Zipcode
(souborné vydání her The Discontent of the Russian Prince, Orange Ice, Hanker, Whale Honey, Zipcode), 1994

EDITORSKÁ ČINNOST:

Various Fables from Various Places, 1960
War Poems
, 1968
The Floating Bear: a Newsletter
, 1973 (s LeRoi Jonesem) 

PŘEDMLUVY, PŘÍSPĚVKY, SPOLUPRÁCE NA VYDÁNÍ:

Arthur Edward Waite (ed.) – The Hermetic and Alchemical Writings of... Paracelsus, 1967
Sybah Darrich – Love on a Trampoline, 1968
Robert M. Duffy – Of Sheep and Girls, 1968
Audre Lord – The First Cities, 1968
„Light / and Keats" - in: Anne Waldman, Marilyn Webb (ed.) – Talking Poetics from Naropa Institute, 1978, I, str. 13-37
„Paracelsus: An Appreciation" – in: Richard Grossinger (ed.) – Alchemy: Pre-Egyptian Legacy, Millennial Promise, 1979, str. 26-33
Carl Bromley, Peter Biskind (ed.) – Cinema Nation: The Best Writing on Film from the Nation 1913-2000, 2000 (Sergej Ejzenštejn, James Agee, Manny Farber, Katha Politt, Dalton Trumbo, Richard Condon, Terry Southern, Robert Sklar, Susan Sontagová, Diane di Prima, Edward Said, Peter Biskind, Arthur Miller, Marcel Ophuls, Ring Lardner, Jules Feiffer a Terrence Rafferty)

VYBRANÉ ANTOLOGIE:

(celkový seznam činí přes 100 položek, zde jsou vybrány ty, které nabízejí pohled na dílo Diane di Prima z různých úhlů)
Stanley Fisher (ed.) – Beat Coast East, 1960
Florence Howe 8 Ellen Bass (ed.) – No More Masks! An Anthology of Poems by Women, 1973
Rachel Peters 8 Ruuttila Eero (ed.) – Sitting Frog: Poetry of Naropa Institute, 1976
Cynthia Palmer & Michael Horowitz (ed.) – Sisters of the Extreme: Women Writing on the Drug Experience, 1982, 2000
Helen Barolini (ed.) – The Dream Book: An Anthology of Writings by Italian American Women, 1987
Charters, Ann (ed.) – The Portable Beat Reader, 1992.
Carole Tonkinson (ed.) – Big Sky Mind: Buddhism And the Beat Generation, 1995
Brenda Knight (ed.) – Women of the Beat Generation (The Writers, Artists and Muses at the Heart of a Revolution), 1996
Richard Peabody – A Different Beat: Writings By Women of the Beat Generation, 1997
Alan Kaufman (ed.) – The Outlaw Bible of Amerian Poetry, 1999
Brett Axel (ed.) – Will Work For Peace: New Political Poems, 1999
Clive Matson & Allen Cohen (ed.) – An Eye for an Eye Makes the Whole World Blind-Poets on 9/11, 2002

PERFORMANCE:

Skupinové performance:
1974 – „Rainbow Show", Museum of Modern Art, San Francisko
1977 – Point Reyes Dance Palace
1985 – „Dharma Art", S. F. Dharmadhatu
1989 – „Word and Image", Naropa Institute, Boulder, Colorado
1996 – „Beat Culture and the New America", Whitney Museum, New York a DeYoung Museum, San Francisko

Improvizace (čtení a performace za hudebního doprovodu):
1967 – s The Chicago Art Ensemble, University of Chicago
1967- s Roscoem Mitchellem, Artist's Workshop, Detroit
1975 – „Rhinoceros", s Marshallem Tavernem, Kalifornie
1982 – Art Lande, Naropa Institute, Boulder, Colorado
1992, 1993 – s Alexanderem Marlowem, Great American Music Hall, SI. 

One-woman Show:

2001 – „Blue Landscapes" (watercolors), Passaic County Comm. College,
2002 – North Light Books, Cotati, Kalifornie.

AUDIO:

The Dial-A-Poets, 1972
LP, John Giorno Poetry System
27 básníků včetně Allena Ginsberga, Williama S. Burroughse, Eda Sanderse, Anne Waldmanové, Lenore Kandelové, Roberta Creeleyho, Jima Carrolla, Briona Gysina, Johna Cage, Diane di Prima (část Revolučních dopisů)

Dial-A-Poem Poets: Disconnected, 1974
LP, John Giorno Poetry System
Allen Ginsberg, Čhogjam Trungpa Rinpoče, William S. Burroughs, Ed Sanders, Ann Waldmanová, Robert Creeley, Gregory Corso, Jim Carroll, Phillip Whalen, Imamu Amiri Baraka, Michael McClure, Charles Olson, Brion Gysin, John Cage, John Ashbery, Frank O'Hara, Peter Orlovsky, Gerard Malanga, Diane di Prima (úryvky z cyklu Loba)

Dial-A-Poem Poets: Biting off the Tongue of a Corpse, 1975
LP, John Giorno Poetry System
Básně a texty Allena Ginsberga, Williama S. Burroughse, Eda Sanderse, Anne Waldmanové, Lenore Kandelové, Jima Carrolla, Phillipa Whalena, Briona Gysina, Johna Cage, Diane di Prima (báseň ,Ave' z cyklu Loba)

Diane Di Prima [reading at] San Francisco Museum of Modern Art, June 29, 1978, 1978
2 audiokazety

One World Poetry
2 LP, John Giorno Poetry System, cca 1982
Ed Sanders, Jim Carroll, Jerry Garcia, Bob Weir, W. S. Burroughs, Lawrence Ferlinghetti, Ken Kesey, Diane di Prima (,Malagalpa') a mnoho dalších

Waldman, McClure, Di Prima, 1982
2 audiokazety, 110 min.
Nahráno 28. 7. 1982 během Konference o Jacku Kerouakovi na Coloradské universitě v Boulderu

Baraka / Di Prima 7/78 reading, 1992
1 audiokazeta, 90 min.
Nahrávka z 26. 7. 1978, Boulder, Colorado: Naropa Institute Archives Project, úvod Allen Ginsberg

The Unheard of Hour (nedatováno)
77 magnetofonových kotoučů
Nahrávky básnické recitace pro rozhlasovou stanici KSAN: Philip Whalen, Diane Di Prima, Lawrence Ferlinghetti, Gary Snyder, William Burroughs, Margaret Atwoodová, Ishmael Reed, Dick Gregory, Allen Ginsberg, Amiri Baraka, Miriam Patchenová,
James Broughton, Richard Brautigan, Wendell Berry, Quincy Troupe, Simon Ortiz, Robert Bly, Robert Creeley, Rita Mae Brownová, Jack Kerouac, Michael McClure, Lewis MacAdams a I. F. Stone.

The Cafe Milano Series [of poetry readings], Berkeley, Calif., 1989
51 audiokazet z vystoupení v roce 1988

Diane Di Prima Interviewed by Jack Foley, 1991
1 audiokazeta
Interview vysílané na stanici KPFA, Berkeley, Kalifornie, 15. a 22. dubna 1990

Readings from the Heart of Winter: Diane Di Prima 8 Sheppard Powell, 1991
1 audiokazeta
Nahrávka pořízená pro rozhlasovou stanici KPFA, Berkeley, Kalifornie

Di Prima w/ Powell & Hartman, 1992
1 audiokazeta, 50 min.
Boulder, Colorado: Naropa Institute Archives Project

Poetry Flash Benefit, 10/16/92, 1992
2 audiokazety
Nahráno Martym McGee 16. října 1992 v Palace of Fine Arts, San Francisco. Vystoupení Michaela McClure s Rayem Manzarekem (ex-Doors), Anne Waldmanové, Diane di Prima, Joanne Kygerové a básníka a textaře skupiny Grateful Dead Roberta Huntera

Watershed Environmental Poetry Festival, October 3, 1998, Berkeley, 1998
1 audiokazeta, 120 min.
Lawrence Ferlinghetti & Dave Creamer, Robert Hass, Michael McClure, Diane Di Prima, Country Joe McDonald a další

FILM, VIDEO, CD-ROM, DVD:

Normal Love (původní titul The Great Pasty Triumph), 1963
Jack Smith, barevný film, 80 min.
Film inspirovaný mladickými sny a touhou zrušit pouta objektivity. Film je plný hollywoodských horrorových příšer, včetně mořské panny, chlípníka a krásných dívek. Hrají Mario Montezová, Johna Vaccaroa, Diane di Prima, Beverly Grantová, Tiny Tim a další. Film je natočený na prošlý barevný materiál, čímž je dosaženo zajímavých efektů, a obsahuje velmi nevšední scény, jako například kolektivní koupel v jámě plné mléka.

In Between, 1978
Jonas Mekas, film, 52 min.
Výňatky z Mekasových deníků z let 1964-1968, které se nevešly do Mekasova filmu Walden:
Notes and Sketches (1969).
Účinkují: Allen Ginsberg, Norman Mailer, Diane di Prima, David Wise, Jack Smith, Salvador Dall, Shirley Clarkeová, Jane Holzerová. Mel Lyman hraje na střeše na banjo.

Fried Shoes, Cooked Diamonds: The Beats at Naropa, 1978
Costanzo Allione, video, 55 min.
Dokument zachycující vystoupení básníků ve Škole odtělesněné poetiky Jacka Kerouaka na Narópově universitě v Boulderu, Colorado, jejich vzájemné vztahy i společnou účast na protijaderné demonstraci v Rocky Flats. Allen Ginsberg, Peter Orlovsky, Timothy Leary, William S. Burroughs, Gregory Corso, Anne Waldmanová, Diane di Prima.

War Against War: One World Poetry, 1981
Pal Babeth, video, 60 min.
William S. Burroughs, Linton Kwesi Johnson, Ken Kesey, Michael McClure, John Giorno, Diane di Prima, Bart Chabot, John Cooper Clark, Jerry Garcia. Hudba: Laurie Anderson, Tuxedo Moon, Diana Ozon

Poetry in Motion, 1982
Ron Mann, VHS, CD-rom, DVD (2002)
Performance a interview, představující přes 75 básníků a spisovatelů:
Helen Adamová, Miguel Algarino, Amiri Baraka, Ted Berrigan, Charles Bukowski, William S. Burroughs, John Cage, Jim Carroll, Jayne Cortezová, Robert Creeley, Christopher Dewdney, Diane di Prima, Kenwarda Elmslie, Four Horsemen, Allen Ginsberg, John Giorno, Michael McClure, Teda Milton, Michael Ondaatje, Ed Sanders, Ntozake Shange, Gary Snyder, Tom Waits, Anne Waldmanová.

What Happened to Kerouac?, 1985
Louis MacAdams a Richard Lerner, film, 96 min.
Interview s Diane di Prima, Gregorym Corsem, Allenem Ginsbergem, Stevem Allenem a dalšími zaměřená na život Jacka Kerouaka.

The Beat Generation: An American Dream,1987
Janet Forman, film, 88 min.
Historie beat generation. Archivní záběry a interview s Allenem Ginsbergem, Nealem Cassadym, Carolyn Cassadyovou, Jackem Kerouakem, Williamem S. Burroughsem, Timothym Learym, Lawrencem Ferlinghettim, Gregorym Corsem, Herbertem Hunckem, Diane di Prima.

Gang of Souls, 1989
Maria Beatty, video, 58 min.
William S. Burroughs, Allen Ginsberg, Marianne Faithfullová, Jim Carroll, John Giorno, Gregory Corso, Diane di Prima, Ed Sanders, Anne Waldmanová, Henry Rollins, Richard Hell, Lydia Lunch. Interview vedli Winchester Chimes, Tom Becker a Kathryn Simonová.

Beat Legends: Diane di Prima, cca 1992
Video
Vystoupení Diane di Prima - vybrané básně ze sbírek Pieces of a Song a Loba.

Poetry in Motion II, 1995
Ron Mann, CD-Rom
Helen Adamová, Amiri Baraka, Ted Berrigan, Charles Bukowski, Jim Carroll, Tom Clark, Robert Creeley, Diane di Prima, Allen Ginsberg, John Giorno, Spalding Gray, Bob Holman, Rose Lesniaková, Cookie Muellerová, Eileen Mylesová, Alice Notleyová, Michael Ondaatje, Joel Oppenheimer, Peter Orlovsky, Pedro Pietri, Jerome Rothenberg Gary Snyder, Anne Waldmanová, Philip Whalen.

The Beat Experience, 1996
CD-rom vydání ve spolupráci s Whitney Museum of American Art při příležitosti výstavy „Beat Culture and the New America: 1950-65" v roce 1996. Disk obsahuje originální nahrávky Charlieho Parkera, Thelonioa Monka, Milese Davise a Johna Coltranea, úryvky z vice než 20 undergroundových filmů Kennetha Angera, Stana Brakhagea, Mayi Derenové a dalších., texty, fotografie, záznamy čtení a filmy Williama Burroughse, Allena Ginsberga, Jacka Kerouaka, Diane di Prima a dalších klíčových postav Beat generation. Disk je graficky připraven Sue Coeovou, Kevenem Kerslakem, Stephenem Kroningerem, Garym Panterem a Suzan Pittovou.

Little Italy, 1996
Will Parrinello, video, 58:30 min
Dokumentární film o předsudcích vůči Italoameričanům, mimo jiné rozhovor s Lawrencem Ferlinghettim a Diane di Prima. Film získal ocenění na Sanfranciském mezinárodním filmovém festivalu, na Chicagském mezinárodním filmovém festivalu a na Americkém mezinárodním filmovém festivalu.

DÍLO DIANE DI PRIMA V ČEŠTINĚ:

In: Horoskop orloje: Čtrnáct amerických básníků (výňatky z Dinners & Nightmares), Odeon, Praha 1987, překlad Jan Zábrana (převzato z ,Konverzace‘, Světová literatura 1/1964)
In: Mít zelené tělo (,Tady u komfortního jezera‘), Repertoár malé scény 2, 12/1964, překlad Jan Zábrana
In: Postavit vejce Kolumbovi (,Tři nářky‘), ed. Antonín Brousek a Jiří Hiršal, SNDK, Praha 1967, překlad Jan Zábrana
In: Sto tváří lásky (,Milenci‘), ed. Ivan Sviták, Odeon, Praha 1968, překlad Jan Zábrana

Čas beatniků (Memoirs of a Beatnik), Pragma, Praha 1996, překlad Marie Frydrychová
Střípky písně (Pieces of a Song: Selected Poems), Maťa, Praha 2004, překlad Luboš Snížek

ZPĚT