FOREMAN, Dave 18. 10. 1946, Albuquerque (Nové Mexiko) Cestovatel, kanoista, rybář, lovec, fotograf divočiny a pozorovatel ptáků, ale především ekolog, rradikální aktivista hnutí na ochranu životního prostředí.
Jako univerzitní student byl členem konzervativního hnutí Mladí Američané za svobodu, který v roce 1964 pracoval ve volební kampani za zvolení senátora Barryho Goldwatera prezidentem USA. V 70. letech, kdy jako konzervativní republikán a umírnění ochránce životního prostředí pracoval ve Washingtonu D. C. pro Wilderness Society,  dospěl k přesvědčení, že petrochemický průmysl, těžařské a důlní zájmy jsou "extremistické" ve své honbě za ziskem a že vládní instituce jako Ministerstvo lesnictví (Forest Service), Úřad pro správu půdy (Bureau of Land Management) a Ministerstvo zemědělství jsou "zbabělé" a neschopné a neochotné cokoliv udělat pro záchranu americké divočiny. Organizace jako Sierra Club, Wilderness Society či Přátelé země (Friends of the Earth)  vyhodnotil jako bezmocné, a když se v roce 1975 seznámil s knihou Edwarda Abbeyho The Monkey Wrench Gang, rozhodl se založit organizaci přímé akce.  Výsledkem byl  v roce  1980 vznik radikálního ekologického hnutí Earth First! (1980), jehož mottem se stalo: "Žádné kompromisy při obraně Matky Země".  Cíle hnutí pomáhaly šířit časopis Earth First! Journal (1982-88) a Foremanovo nakladatelství Books of the BigOutside.  Hnutí nemělo "žádné úředníky, směrnice nebo ustanovení, žádnou legislativu, sytém příspěvků, bylo to prostě sdružení žen a mužů, kteří se starli o Zemi". Tak mohlo sdružovat "pouliční básníky i barové vyhazovače, agnostiky i pohany, vegetariány i jedlíky steaků, pacifisty i lidi, kteří si myslí, že nastavit druhou tvář  je dobrý způsob, jak přijít k úrazu".  Jeho zbraněmi se stal “monkeywrenching” (například zatloukání hřebů do stromů určených k pokácení a sypání písku do nádrží buldozerů),  občanská neposlušnost, hudba,  "mediální hitovky, které zesměšňují darebáky" a sebeironický humor.: "Radikálové jsou často na hraně s opravněnou vážností.  My máme pocit, že pokud bychom se neuměli zasmát sami sobě, stali bychom se jen další skupinou nebezpečných fanatiků, kteří by měli být  pod zámkem (stejně jako ropné společnosti).  Nejen že humor chrání individuální i skupinovou příčetnost , ale také potlačuje aroganci, hlavní příčinu ochranářského násilí, a je velmi účinnou zbraní." Kromě humoru Foreman také volá po "zápalu, vášni, odvaze a citlivosti... My environmentalisté jsme byli příliš rozumoví, klidní, chápaví. Nastal čas naštvat se, řvát, nasměřovat zlost tam, kde lidská rakovina napadla Matku Zemi." Své názory na způsob ochrany životního prostředí a jednotlivé metody přímé akce shrnul v knize napsanou ve spolupráci s B. Haywoodem Ecodefense: A Field Guide to Monkeywrenching (Ekoobrana, 1985) V r. 1989 byl on a čtyři další na základě návodů v knize obžalován v procesu známém jako Arizonská pětka z přípravy sabotáže atomových elektráren v Arizoně, Kalifornii a Coloradu. V r. 1990 hnutí Earth First! dosáhlo masové podpory během “Sekvojového léta”, kdy stovky aktivistů zatloukaly hřeby do kmenů stromů, usazovali se v jejich korunách a bránili v těžbě společnosti Pacific Northwest. V témže roce se však Foreman distancoval od ekoterorismu hnutí, které upadlo do “protikapitalistické rétoriky a přehlížení důrazu na přímou akci na úkor dalších tradičních technik” hnutí. Většina stoupenců hnutí se na oplátku distancovala od Foremanových výroků, v nichž vítal AIDS a hlad ve Třetím světě jako prostředek proti přelidnění. Své důvody rozchodu s hnutím vysvětluje Foreman v knize Confessions of an Eco-Warrior (1991), která je jinak originálním propojením osobních vzpomínek, dialektických závěrů, výkladu historie radikálního ekologického hnutí, tezí o hlubinné ekologii a biocentrického světového názoru, které spojuje snaha uchovat zbytky dosud nedotčených divokých území. Velmi populární, a v poslední době do jisté míry i realizovanou, se stala v knize uveřejněná Foremanova vize vytvořit takové oblasti původní divočiny, chráněných oblastí, v nichž by neexistovaly turistické cesty, tábořiště či záchytné body, nebyly by zmapovány, nesměly by se v nich používat plynové vařiče ani stany ze syntetických materiálů a používat by se mohly pouze primitivní zbraně. Za tím účelem založil a od roku 1990 řídí The Wildland Project v Tucsonu (Arizona), jeho cílem je polovinu Severní Ameriky ustanovit jako "území divočiny". Svou vizi diskutuje s Howiem Wolkem i v knize The Big Outside: A Descriptive Inventory of the Big Wilderness Areas of the United States (1989). Od  roku 1991 je předsedou Cenozoic Society,  vydavatele časopisu Wild Earth. Je také autorem románu The Lobo Outback Funeral Home (2000), příběhu stárnoucího ekologa, jenž ztratil veškeré iluze o smyslu ochrany přírody, ale přesto nachází sílu dále pokračovat v boji za její záchranu. V knize Rewilding North America (2004) se Foreman vyznává ze své obavy o osud americké divočiny, který se v Bushově vládním období stává stálě nejistější,nicméně poměrně optimisticky rozvíjí dále vize hnutí Wildland Project. V jeho rámci stál za vypracováním projektů na uchování divočiny Sky Islands Wildlands Network Conservation Plan a New Mexico Highlands Wildlands Network Vision. V r. 1996 získal Paul Petzoldt Award for Excellence in Wilderness Education a v r. 1998 byl časopisem Audubon jmenován jedním ze sta hlavních konzervacionistů 20. století. Žije v Albuquerque v Novém Mexiku. lb ZPĚT
D. d.: "Earth First!" v knize Ideals and Ideologies: A Reader (ed. T. Ball, R. Dagger, 1991) Defending the Earth: A Dialogue Between Murray Bookchin and Dave Forman (1991) Audio: Confessions of an Eco-Warrior (1992)