LAMANTIA, Philip
23. 10. 1927, San Francisco, Kalifornie
- 8. 3. 2005, San Francisco, Kalifornie


Básník, jehož poezie je výrazně ovlivněna surrealismem André Bretona, Joana Miróa a Salvadora Dalího.












Ve čtyřicátých letech byl Lamantia jediným pojítkem mezi francouzským surrealismem a vznikající americkou kontrakulturou. Svými snovými a přízračnými básnickými obrazy v začátcích ovlivnil poetiku Allena GINSBERGA. Ginsbergova báseň ‘Kvílení‘ poprvé čtená na prvním veřejném vystoupení beat generation (LAMANTIA,
SNYDER, WHALEN, McCLURE, GINSBERG, REXROTH) v sanfranciské Six Galery 13. 10. 1955 je ovlivněna stylem Lamantiovy básně ‘Hypodermic Light‘, vydané ve sbírce Destroyed Works (1962). V KEROUAKOVĚ románu Dharma Bums je ztvárněn pod jménem Francis DaPavia a v románu Desolation Angels jako David d’Angeli.

Své první surrealistické básně začal psát na základní škole a po svém přestěhování do New Yorku v r. 1943 je publikoval v časopise
View: A Magazine of the Arts, v němž do r. 1945 působil jako pomocný redaktor, a v surrealistickém Bretonově časopise VVV, kde publikoval i svou esej - dopis Bretonovi ‘Surrealism in 1943‘, v níž předkládá svůj pohled na roli básníka i na surrealismus (“nejedná se o ‘školu‘, ale způsob života”). Po konci II. světové války v r. 1945 se rozladěn pragmatičností newyorské umělecké scény rozchází se surrealistickým hnutím a vrací se zpět do Kalifornie. V první polovině padesátých let studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, stal se jedním z hlavních představitelů básnické Sanfranciské renesance a působil i na avantgardní jazzové scéně.

Zároveň zahájil svůj kočovný styl života i dlouholeté experimenty se změněnými stavy vědomí navozenými pomocí halucinogenních drog. Žil mezi indiány kmene Wašo v Nevadě, kde byl v r. 1953 zasvěcen do peyotových rituálů, a u mexického indiánského kmene Kora (1954–62), cestoval po Evropě, pobýval v marockém Tangeru (viz Paul
BOWLES). Svůj postoj k drogám a odmítání jakéhokoliv zásahu státu v otázkách narkotik vyslovil spolu s Antoninem Artaudem v knize esejů Narcotica (1959).

Po čtení v Six Gallery býval automaticky spojován s beatnickou generací. Oproti veřejným, společenským tématům, jimiž se věnovali beatnici - politika, homosexualita či žití ze dne na den -, je však jeho poezie niternější, filosofičtější s důrazem na heterosexuální erotismus a kosmické vize vesmírné harmonie, symbolismus, mýtus a magii. Jeho poezie nastiňující témata budoucí generace hippies shrnují básně ze sbírek
Ekstasis (1959) a Destroyed Works (1962), jež obsahuje i jeho opiové a heroinové básně.
 

 Vývoj a směřování Lamantiovy poezie z té doby je shrnut ve sbírce vybraných básní Selected Poems: 1943 - 1966 (1967), které uspořádal během svého pobytu v Andalusii ve Španělsku (1963–68), kam se uchýlil po sériích depresí, kdy zcela přestal psát poezii, a kde se věnoval studiu filosofie a matematiky.

Ve Španělsku vznikla sbírka
Touched of the Marvelous (1966), k níž obálku vytvořila česká surrealistická malířka Toyen. Ta obsahuje i Lamantiovu první sbírku Erotic Poems z r. 1946, sbírku infernálních obrazů násilí a bolesti, která tvoří kontrast k novějším básním, psychicky vyrovnaným a stylově vytříbeným. Následující sbírka The Blood of the Air (1970) obsahuje množství milostných básní, v nichž je vždy přítomna smrt, a je jistým návratem k surrealismu. K surrealismu ovšem spíše zásluhou stylistických a výrazových prostředků než ideových a ideologických. Básněmi prolíná koncept ,zasvěcence‘ do esoterických učení a množství narážek a odkazů na egyptskou mytologii, alchymii a středověk.


Sbírka
Becoming Visible (1981) se zase inspiruje mýty a tématy původních obyvatel Ameriky, indiánů kmene Hopi, Navaho a Wašo, a jejich peyotovými rituály. Milostné básně jsou věnovány Lamantiově ženě Nancy Joyce Petersové (sňatek r. 1977). V další knize Meadowlark West (1986) pomocí ptačí symboliky definuje “mystickou geografii”, především severní Kalifornie. Poezie této sbírky je poctou pralesům, které zmizely s postupem bílé civilizace, a pokusem vzkřísit sílu a duch místa - symbolem se stává jedna z posvátných hor západního pobřeží USA, Mount Shasta. V některých básních se ovšem symbol ptáka (angl. bird) vztahuje i na jazzového hudebníka Charlieho ,Birda‘ Parkera.


Sbírka nových a vybraných básní
Bed of Sphinxes: New & Selected Poems 1943 - 1993 (1997) obsahuje v části ‘Nezařazené básně (1982 - 1992)‘ báseň věnovanou André Bretonovi, ze zmíněné ptačí symboliky pak např. báseň ‘Passionate Ornithology Is Another Kind of Yoga‘, báseň věnovaná egyptskému bohu Horovi - poezie tak dále rozvíjí témata předchozích sbírek.

lb

ZPĚT


D.d.:

Penguin Modern Poems 13
(1969).

Audio -
Howls, Raps & Roars: Recordings from the San Francisco Poetry Renaissance (1993).

Film, video
West Coast: “Beat & Beyond” (1982).