Své veřejné vystupování zahájil recitací poezie Charlese Bukowského a Delmora Schwartze. S vlastními texty a s vlastním doprovodem na piano začal vystupovat na počátku 70. let a brzy si získal vlastní okruh posluchačů. Pokusem proniknout do širšího povědomí bylo několik vystoupení s doprovodem jazzového kvarteta před koncerty rockové skupiny Mothers of Invention, která zorganizoval manažer Franka Zappy Herb Coen. První album vydal v r. 1973 (Closing Time), které stejně jako následující - např. Small Change (1976), Foreign Affairs (1977) - přináší řadu blues, balad i bopových rytmů, pro něž je typický chraplavý Waitsův projev podtrhující bezútěšné příběhy lidí na okraji společnosti, zkrachovalé lásky, opilecká prozření či mystické příběhy z amerických dálnic. Sentimentální a patetické vyznění textů využívajících slang nejrůznějších prostředí, je sráženo ironií, parodií, černým humorem a slovními hříčkami.

Na albech Blue Valentine (1978) a Heartattack and Vine (1980) nastává posun od ztotožnění se s jednotlivými příběhy k pokusu zachytit obecnější příčiny negativních jevů v americké společnosti – násilí gangů, prostituce, vraždy, drogy. Mění se i hudba. Přibývá rytmických nástrojů a nemelodických zvuků a výkřiků do megafonu, srdceryvné balady střídají ryčné zvuky pouťové kutálky nebo tvrdé beefheartovské riffy, hudební rozpětí sahá od blues, přes weillovský jazz, tango až k opeře (Swordfishtrombones, 1983, Rain Dogs, 1985, The Mule, 1999). Po hudební stránce je nejrockovějším Waitsovým albem Bone Machine (Kostitřas, 1992), v níž hudba i texty skutečně chřastí a klapou jako kosti.

lb

ZPĚT